Je možné považovat onemocnění COVID-19 za pracovní úraz či nemoc z povolání?

Ministerstvo práce a sociálních věcí vydalo dne 23. 7. 2020 tiskovou zprávu, v níž se zabývá tím, zda může být onemocnění COVID-19 považováno za pracovní úraz či nemoc z povolání. K tomuto MPSV uzavřelo, že onemocnění COVID-19 ani nařízení karantény není možné považovat pracovní úraz! Onemocnění koronavirem ani pracovní neschopnost způsobená nařízenou karanténou nejsou podle zákoníku práce považovány za pracovní úraz, jak někteří zaměstnavatelé mylně uvádějí. Pracovním úrazem se rozumí poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, k nimž došlo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlýma násilným pů sobením vnějších vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi.

K podmínkám uznání nemoci COVID-19 za nemoc z povolání vydal výbor Společnosti pracovního lékařství ČLS JEP dne 25. 3. 2020 své stanovisko, ve kterém zařazuje onemocnění COVID-19 mezi nemoci přenosné a parazitární dle nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. Toto stanovisko, se kterým se ztotožňuje Ministerstvo zdravotnictví ČR blíže specifikuje možné zařazení onemocnění COVID-19 mezi nemoci z povolání. K tomuto je nutné také doplnit, že problematika nemocí z povolání a ochrany zdraví na pracovištích nespadá do kontrolní působnosti orgánů inspekce práce, ale do kontrolní působnosti orgánů ochrany veřejného zdraví, tedy krajských hygienických stanic.

Pro uznání COVID -19 za nemoc z povolání musí být splněny tyto podmínky:
1. Onemocnění musí být klinicky manifestní (musí být podklady ve zdravotnické dokumentaci prokazující klinickou manifestaci, včetně uvedené diagnózy U07.1) a onemocnění musí být rovněž potvrzeno laboratorním vyšetřením.

2. Musí být hygienickým (epidemiologickým) šetřením ověřeno, že jsou splněny podmínky práce uvedené v seznamu nemocí z povolání.

Pokud osoba (zdravotník i nezdravotník)  s podezřením na vznik nemoci z povolání COVID-19 onemocněla klinicky manifestním onemocněním s laboratorně potvrzenou diagnózou COVID-19 a v inkubační době tohoto onemocnění přišla prokazatelně v zaměstnání do úzkého profesního kontaktu s pacientem nebo s jinou osobou (např. sociální pracovníci, policisté, hasiči) s prokázanou pozitivitou na CoVID-19 v inkubační době tohoto pacienta nebo jiné osoby nebo v době manifestních projevů nemoci, pak jsou splněna kritéria pro nemoc z povolání.

Pokud osoba (zdravotník i nezdravotník) byla pozitivně testována na přítomnost viru (nasofaryngeální výtěr a/nebo serologicky), avšak neonemocněla klinicky manifestním onemocněním COVID-19 (neměla klinické příznaky, například byla pouze v karanténě), pak nejsou splněna kritéria a není to nemoc z povolání.


Stanovisko výboru Společnosti pracovního lékařství ČLS JEP k podmínkám uznání nemoci COVID-19 za nemoc z povolání ve smyslu nařízení vlády č. 290/1995 Sb. k datu 25.3.2020 ke stažení ZDE.